skip to Main Content

Zahajovací schůzka 2022

Na letošní zahajovací schůzku jsme se sešli u klubony. Přišlo šest nováčků – Ondra Kristl, Verunka Valčíková, Kája Talácková, Helenka a Julie Tošovské a Maty.   Naopak se odhlásili Kryštof Kubový, Kuba Vaca, Jirka Štangler a Nela Kratochvílová. Mezi vedoucí přešli Káťa Šimůnková, Jáchym Slovák, Mája Mrázová a Patrik Horáček. Po přivítání jsme sešli do parku k altánku. Tam nás Verunka Chaloupková rozdělila do skupinek pomocí předvedení různých slov (voda, velbloud, skála, klubovna … ). Pak jsme si vytvořili jmenovky a vzájemně se představili. Potom jsme si zahráli na Magnety – spojovali jsme se za různé části těla v určitém počtu. Po této hře jsme se bez mluvení rovnali podle velikosti, potom podle velikosti dlaně, pak podle abecedního písmena svého příjmení (starší to měli složitější – měli zavázané oči!). Potom jsme se rozdělili do čtyř družstev a zahráli si oddílové pexeso a po něm na Čarodějníky. V závěru jsme odešli zpět ke klubovně, u ohýnku si opekli, zazpívali a rozdělili si přihlášky. Úplně na konec jsme stihli dvě hry na schovávanou.

Nultá: úklid, hry a promítání

Novou sezónu jsme zahájili tradiční nultou schůzku. Sešli jsme se u klubovny, rozdělili na skupiny a v nich jsme pak zaklízeli v klubovně věci, připravovali dřevo do přepravek, poklidili ohniště, ometli pavučiny, umyli nádobí, upravili nový kůl k malému javoru u klubovny a nachystali celou klubovnu na promítání. Pak jsme sešli na louku u řeky a zahráli si několik her. Po krátké svačině u ohniště jsme se usadili i s hosty (někteří rodiče a sourozenci) v klubovně a společně shlédli skvělé promítání našeho letošního táboření na základně u Dolního Jelení. Promítání tentokrát nachystala Verunka Suchánková a moc jsme si ho užili. 

Tábor: Zaklínač

Na začátku letošního července jsme se sešli pod klubovnou v Pelinách, nabalili táborové věci i vybavení dětí a vedoucích a na kolách vyrazili přes les na základnu U Suchého dubu, která je blízko Dolního Jelení.

První den nás čekala hlavně stavba tábora, kterou jsme po překonání určitých obtíží díky pomocníkům z řad našich rodičů a příznivců nakonec zvládli.

Pak už následovalo 11 dní her, soutěží a činností, které vždy nějakým způsobem souvisely s tématem Zaklínače, což je kniha polského autora Sapkowského. Byli jsme rozdělení do šesti zaklínačských škol (Medvěda, Zmije, Mantychory, Gryfa, Kočky a Vlka) a tyto školy vzájemně spolupracovaly nebo si byly soupeřem – záleželo na okolnostech a činnosti.

Prošli jsme výcvikem, zahráli si několik bojovek v blízkém lese, obchodovali jsme a vytvářeli lektvary, poznávali byliny a vařili z nich čaje, ale také jsme si uvařili na venkovním ohni v kotlíku, plnili úkoly při dvoudenním výpadu z tábořiště s přespáním mimo tábor, prošli noční tajnou stezku, vytvářeli jsme si batikovaná trička, výrobky z keramické hmoty, lapače snů nebo vypalované obrázky, poseděli a zazpívali jsme si u několika táborových ohýnků, vymýšleli jsme scénky a tance, prožili jsme i návštěvní odpoledne a společnou hru s rodiči. Bylo toho opravdu hodně, a to všechno přes poměrnou nepřízeň počasí, která nás hlavně první týden provázela.

Také poslední večer poznamenaly silné bouřky, ale přesto jsme stihli závěrečnou bitevní hru, opékání a táborový oheň.

Poslední den pak následovalo balení, úklid, hodnocení, rozdání diplomů a cesta domů.

Bylo to prima – tak zase za rok ???

Závěrečná schůzka s dopisem

Na poslední schůzku v tomto školním roce jsme se sešli u klubovny. Nejprve jsme se rozdělili do skupin a zapracovali na okolí (úprava ohniště, opěrný kůl k malému javoru, vyčištění schodů, sesbírání odpadu na stráni, ostříhání některých větví, ostružin a náletových porostů a ometení pavučin na stěnách klubovny). V klubovně zatím Maruška Čejková, Káťa Šimůnková a Káťa Chaloupková, která se na nás po dlouhé době přišla podívat, chystaly překvapení v podobě dopisů pro přihlášené táborníky. Marky Dušková a Bára Kučerová jako bodyguardky zamezovaly vstup do klubovny. Když jsme práci ukončili, sešli jsme na louku do Pelin a zahráli si s míčem Zachraň se, kdo můžeš. Pak následovala hledačka pexesových karet a nakonec oblíbený Bang! Potom jsme se vrátili ke klubovně, zapálili si připravený ohýnek (kluci vytvořili malou pyramidu, byl dost velký vítr), opekli si a zazpívali několik písniček s kytarou. No a pak už byl čas na závěrečné hodnocení. V tomto pololetí si družiny vedly takto:

1. Přemnožení kobylek, 2. Boží vůle, 3. Únik ropy do moře, 4. Tropické cyklóny a Extrémní mráz, 5. Velký sesuv půdy

Jednotlivci (do 10. místa): 1. Maru Zachařová, Marky Dušková a Pepa Štangler, 2. Kristy Ondráčková a Ondra Dastych, 3. Fanda Čejka, 4. Vojta Bureš, 5. Vašek Straka, 6. Kryštof Paďour a Martin Straka, 7. Alenka Zemanová a Štěpa Dastych, 8. Anička Slámová a Káťa Šimůnková (která ale už přešla mezi vedoucí), 9. Mája Mrázová a Honza Zapach, 10. Kuba Zeman a Niky Kristlová.

Po rozdání odměn se akce ujaly Maruška Čejková s Káťou Šimůnkovou a předaly přihlášeným táborníkům dopisy z podivné, neznámé země, které přinesli havrani. Každý smí svůj dopis otevřít až den před začátkem tábora spolu s rodiči. Pokud by tak učinil dříve, stihne ho krutá kletba!

Schůzka starších – Marie Terezie

Předposlední schůzku tohoto školního roku měli na starosti naši starší členové – Maru Zachařová, Jáchym Slovák, Mája Mrázová, Kryštof Paďour a Bára Čejková. Nejprve nás rozdělili pod klubovnou do týmů (hráli i vedoucí) a dali nám první šifru, ze které jsme se dozvěděli, že máme pomoci císařovně Marii Terezii v jejím nelehkém úkolu boje s Pruskem. Pak jsme podle historické mapy Chocně vyrazili navštívit celkem čtyři stanoviště. U Báry za zámkem jsme soupeřili v přenášení vody, u Kryštofa na náměstí jsme podstoupili kvíz znalostí císařovniny vlády, u Jáchyma (stanoviště kostel) jsme se snažili vyznat v architektuře a umění té doby a u Marušky v Pelinách jsme se proměnili ve vojáka císařovnina vojska a v plné polní (batoh, přilba, puška a starší kolečko s dělovou koulí = míč) jsme měli uběhnout danou trasu. Porovnáním výsledků pak vzniklo toto pořadí: 1. vedoucí, 2. Cyklóny, 3. Únik ropy, 4. Sesuv půdy, 5. Mráz a Vůle, 6. Kobylky

Pak  jsme si ještě společně zahráli PET lahev (prima hra, kdy je potřeba oběhnout rychle kolečko hráčů, probojovat se do jeho středu a tam se dotknout lahve) a rozešli se domů.

Smrková studánka a číslová hra

Na Smrkové studánce bylo potřeba upravit a pročistit její odtok a tak jsme se tam na kolách vypravili od kluziště přes Dívčí doly. Cesta proběhla dobře. Po odložení věcí a navlečení pracovních rukavic nám Lenička pověděla něco o studánce, protože někteří z nás tam byli poprvé. Pak jsme se ve skupinkách pustili do pročištění odtoku. Brzy jsme přišli na to, že nemůže příliš rýpat v bahně a písku potůčku. Objevili jsme tam totiž čolka. Pak už jsme se jen snažili vytahovat spadané větve a dávat je stranou. Po ukončení práce jsme odjeli k pěkně členitému kousku lesa a tady si zahráli Ocásky a čísla. Nejúspěšnějšími hráči, kterým se podařilo ukořistit hodně ocásků (šátků) a zároveň získat kartičku s poměrně vysokým číslem, se stali Jarda Kučera (rovných 100 bodů), Verunka Chaloupková, Fanda Čejka, Honza Sláma, Lenička Chaloupková, Vojta Bureš, Alenka Zemanová, Vašek Straka, Dominik Kubový a Kuba Zeman. Pak jsme dojeli a rozloučili se opět u kluziště.

Na kole k rybníkům

Na začátku června jsme opět provětrali kola. Sešli jsme se pod klubovnou a odtud vyrazili lipovou alejí do lesa za Chlum. Tady jsme si zahráli Vlky a ovce. Nejúspěšnějšími vlky byli Dominik, Honza, Vojta, Terezka a Niky . Bačové (Lenička, Zdenda, Michal, Verunka, Honza, Mája, Maru, Marky, Pepaa Matěj ) se měli co ohánět, aby své stádo ovcí uchránili. Potom jsme jeli přes Podrážek a Nořín na Zálešské rybníky, konkrétně na Lačnov, kde jsme se mohli na vodní ptáky podívat pomocí dalekohledů. Ty dovezla obětavě Anička a Zdenda nainstaloval. Pozorovali jsme kachny divoké, lysky, poláky, pijavice a vážky. Pak jsme si na blízké louce zahráli Bláznivou honičku a vrátili se zpět ke klubovně. Fotil tentokrát Michal.


Výprava: Z Aše do Jablunkova

Vlakem z Aše do Jablunkova

Konečně jsme po covidu mohli vyrazit na tři dny na výpravu. Namířili jsme si s vozíky, které představovaly lokomotivy, do Kosteleckých Horek a okolních lesů, kde jsme si užili celou výpravu.  Jednotlivé družiny se tentokrát jmenovaly podle názvů lokomotiv – Hrbatá, Žehlička, Gorila, Brejlovec, Rosnička a Karkulka.

První den jsme už během cesty soutěžili ve znalosti traťových značek, při hře na náhodu a průjezdu vlakových souprav překážkovou dráhou. Po dojezdu do Horek jsme se ubytovali, dali si společný „přípitek“ na zdar naší výpravy, sehráli Člověče nezlob se o brambory (a taky jsme je oškrábali) a hned propukl „kolotoč“ činností – vlakový minibar, přecpané kupé, vybavení průvodčího, roztřídění jízdenek, psychologický test pozornosti. Potom jsme sehráli hru na cestování mezi stanicemi spojenou se znalostí šifer. Výsledkem byl seznam věcí, které s sebou musí mít správný vlakvedoucí. Další hra v podobě puzzle čekala před večeří v jídelně. Potom jsme si trochu zazpívali a chystali se vyrazit na noční hru (Černí pasažéři). Déšť nás nepustil ven a tak jsme ji sehráli uvnitř budovy potmě – některým se to líbilo víc než venku.

Druhý den ráno byla nachystána rozcvička – sbírání a seřazení jednotlivých stanic, které jsem zatím „projeli“. Po snídani a přichystání potřebných věcí jsme společně vyrazili k lesu, kde se jednotlivé družiny rozdělily úvodní šifrou. Měly pak za úkol během celého dne projet určité stanice a na každé z nich plnily nějaký úkol. Pokud ho splnily opravdu dobře, získávaly jízdenky, jejichž délka pak rozhodovala celkové umístění během tohoto dne. Po návratu pak proběhla „tisková konference“, kde se hodnotily jednotlivé činnosti, sdělovaly zážitky a zlatým hřebem byl pak taneční večer doplněný „Barem U Michala“.

Třetí den opět začal rozcvičkou a posbíráním názvů zbylých stanic. Po snídani propukla hra Elfíkova cesta v jídelně a později venku předposlední družinová hrátka. Pak jsme se přesunuli do blízkého lesa a tam zahráli závěrečnou hru – snahou bylo získat co nejvíce razítek umístěných na jednotlivých „stanicích“. Vlakovou soupravu (hráč) mohly cestou potkat potíže v podobě technické závady, výluky, čekání na přípoj a podobně. Tyto potíže představovali vedoucí vyzbrojení hadrovými míčky. Po skončení této hry už bylo nutné uklidit, sbalit věci, předat si odměny a diplomy a vydat se s vozíky na zpáteční cestu domů.

Pořadí družin

1. Hrbatá – Mája Mrázová, Bára Kučerová, Kristy Ondráčková, Vašek Straka

2. Karkulka – Bára Čejková, Marky Dušková, Vojta Bureš, Kuba Zeman

3. Rosnička – Maru Zachařová, Honza Zapach, Martin Straka, Anička Slámová

4. Brejlovec – Patrik Horáček, Ondra Dastych, Fanda Čejka, Alenka Zemanová

5. Gorila – Káťa Šimůnková, Pepa Štangler, Štěpa Dastych, Ája Mrázová, Niky Kristlová

Mizící hmyzíci

Poslední pátek v květnu jsme se netradičně sešli u městské knihovny. Byli jsme totiž spolupořadateli akce Mizící hmyzíci (název podle knihy D. Krolluperové), které se účastnili naši mladší členové, Vlčata a Světlušky od skautů a mohla přijít i veřejnost. Naši vedoucí (Lenka, Lenička, Maru a Petra Čejkovy) a starší členové (Marky Dušková, Honza Zapach, Pepa Štangler, Honza a Anička Slámovi, Alenka Zemanová, Kristy Ondráčková, Matěj Jiruf, Vašek a Martin Strakovi, Nela Kratochvílová a Ondra Dastych) pomáhali na stanovištích, na kterých se plnily různé dovednosti a hledaly odpovědi na zapeklité otázky. Za splněné dovednosti dostávali účastníci razítka do své startovní karty a pak si mohli jít vybrat odměnu. Protože pršelo, bylo bohužel nutné připravit stanoviště po celé knihovně, ale zase jsme si ji mohli pěkně projít. Akce se účastnilo přes 60 dětí.

Výlet do Žamberka

Předposlední sobotu v květnu jsme se vlakem vydali do Žamberka na den otevřených dveří v Muzeu starých strojů. Počasí nám přálo celou dobu. Cestou od vlaku až na náměstí  jsme si zahráli Cestovní bingo a dost nás to bavilo. Na náměstí jsme si dali zmrzlinku nebo ledovou tříšť, dospělí kávu. Pak jsme pokračovali do muzea. Je ve velké budově bývalé textilní továrny a byly tam mraky lidí. Rozdělili jsme se na čtyři skupinky a dali si místo a čas srazu na zpáteční cestu. Prohlédli jsme muzeum a vyzkoušeli si obráběcí stroje na kov i dřevo (nožní pohon), projeli jsme se parním vláčkem a sledovali parní lokomobily, transmise, štípačku dřeva a další stroje na parní pohon. Hrála tam taky kapela, všude bylo nějaké (moc dobré!) občerstvení, krásně nablýskané staré i novější vozy, prostě samá zajímavost. Kupodivu se nikdo neztratil a na zpáteční cestě k vlaku jsme sehráli Kolíček pikolíček, Lov lístečků a znovu si dali na náměstí zmrzlinu. Bylo nás celkem dvacet – celá rodina Strakova a bratranec Bóďa, Ondra a Štěpa Dastych s kamarádem Venou, Niky Kristlová s maminkou, Honza Zapach, Marky Dušková, Pepa Štangler, Maru Zachařová, Terka Šiklová, Dominik a Kiki Kuboví, Kristy Ondráčková a Lenička s Lenkou